Ture Assarsson a muž, který vystoupil z auta se zahraničním číslem, stáli u kancelářského stolu naproti sobě. Lidově řečeno vypadali, jako kdyby do nich uhodil hrom. Právě před okamžikem otevřeli kufr, který ležel na stole mezi nimi.

Gunvald Larsson zamával pistolí, aby šli dál od stolu, a zároveň dokončil myšlenku, kterou začal na chodbě: ...ale to nevadí, k námořnictvu mě vezmou vždycky. Levou rukou zvedl sluchátko, položil je vedle telefonu a vytočil číslo 900 00, aniž sklonil služební pistoli. Neřekl ani slovo. Ti dva taky neřekli ani slovo..Nebylo třeba.

V cestovním zavazadle bylo dvě stě padesát tisíc pilulek značky Ritalina. Na černém trhu narkotik představovaly hodnotu přibližně jednoho miliónu švédských korun:

Gunvald Larsson přišel domů do svého bytu v Bollmoře ve tři hodiny v neděli ráno. Byl starý mládenec a bydlel sám. Jako obvykle strávil dvacet minut v koupelně, pak si oblékl pyžamo a vlezl si do postele: Otevřel román Övra Richtera-Fricha, který měl právě rozečtený, ale už po několika minutách jej odložil a sáhl po telefonu.

Měl bílý telefon typu kobra. Obrátil jej dnem vzhůru a vytočil číslo Martina Becka.

Gunvald Larsson měl zásadu nikdy doma nemyslet na práci, a pokud jeho paměť sahala, dosud nikdy ve služební záležitosti netelefonoval z postele.

Volaný se ozval už po druhém zazvonění.

"Ahoj. Už jsi to slyšel o tom Assarssonovi?"

"Jo."

"Právě mě něco napadlo."

"Co?"

"Že jsme nepomysleli na jednu možnost. Stenström jasně sledoval Göstu Assarssona. A ten, kdo střílel, zabil dvě mouchy jednou ranou. Zbavil se Assarssona i Stenströma, který ho sledoval.

"Něco na tom je," řekl Martin Beck.

Gunvald Larsson se mýlil, přestože právě zavedl vyšetřování na pravou stopu.